Duben 2012

let the rain wash away all the pain of yesterday

12. dubna 2012 v 21:05 | slečna Pé |  zápisník
Tak si tak sedím na posteli v pyžamu a s šátkem na krku a přemyšlím čím bych přispěla. Napadlo mě zase něco napsat i když to třeba nebude mít hlavu a patu. Díky chladnému počasí, které bylo o víkendu a mému blbému nápadu jet do práce na kole, jsem nemocná. V krku mě už sice tak nebolí a teplotu taky nemám, ale rýma mě trápí pořád. Školu jsem měla naposledy v úterý na středu jsem se vykašlala kvůli nachlazení. Do práce tento týden nejdu ... aspoň dočtu Hálka, Hrabala a prokopu se románem od Terézy Novákové, který máme v úterý probírat v semináři.
Modlím se jen, abych nemusela psát zápočtový test, když už v seminářích jsem tak aktivní. ONo to ani nejde být neaktivní,když hodina se realizuje o dvou lidech včetně mě :D. Ostatní ze strachu radějí chodí do třídy o hodinu dříve, kde je více lidí nebo na to kašlou.

Zase melu jen o škole ...

(ach jak já miluju ten film a všechny ty knihy ♥)

Velikonoce jsem nějakým způsobem přečkala.Nejsem jejich milovníkem ( vyloženě je nenavidím) na druhou stranu jsem z nich letos vytěžila. Díky tomu, že lidé nakupovali jako šílenci, potřebovali od čtvrtka a na celý víkend výpomoc za pokladnu. Ten čtyřdenní maraton mi opravdu stačil, volno nulové zato peníze budou.Na pondělí jsem čekala nějaký plán a zábavu, místo toho jsem seděla otráveně doma na zadku. Den předtím volali známí, že výlet na který se mělo jít ruší, protože celá rodina má zažívací potíže, naši se teda sbalili a šli s bráchou hledat kešky( pro neznalce kešky jsou krabičky schované v přírodě a městech z hry geocaching) mě se nechtělo. Čekala jsem, že s drahým pojedeme do Ostravy nakupovat, nakonec ani to se nekonalo, protože se zasekl u tety na obědě. Za každou cenu musel oblítat všechny babičky a tetičky, fakt by mě zajímalo co z toho ti chlapy mají.

( a na tyhle boty teď letím "oxfordky", mám na klínu a maximálně pohodlné jsou:)

Doma to stojí za nic.Z celé rodiny jediná řešim problémy. Příjde mi, že ostatní se přestali snažit a zajímá je buď jen vlastní osoba a nebo práce. Na mnoho věcí jsem však malý pán. A mě už nebaví řešit rodičovské problémy, přitom pociťuju, že někdo se toho chopit musí jinak to dopadne zle. Včera jsem i na třídních schůzkách byla a dobrý pocit to opravdu nebyl. Docela se děsím, dne kdy vypadnu z baráku a doma vše bude vzhůru nohama i když je fakt, že to bude jeden z mých nejšťastnějších dnů v životě. Žít ve svém ...