Květen 2012

jak si oživit týden ?

7. května 2012 v 11:03 | slečna Pé |  zápisník
Prvních pár májových dnů máme za sebou. Užila jsem si je perfektně díky krásnému počasí a prodlouženému víkendu( na pondělí jsme dostali děkanské volno). Teď to zní asi hodně vtipně že? Venku je zima aněkde i zaprší :D. Od čtvrtka do neděle jsem byla v práci, lidí bylo málo díky hezkému počasí a tak jsem často končila hodně brzo.
V neděli jsme s P. vyrazili do nového ostravského nákupního centra. Bylo to poprvé co jsme na našem obřím scootru jeli někam dál. I přes silný vítr se jelo bezvadně. Nákupní centrum jsme prošli a já byla trošku zklamaná nic jsem si neuměla vybrat i přesto, že je tam tolik lákavých obchodů. Jediné co bych dokázala vykoupit bylo knihkupectví.
1. máje jsme s kamarádkami/dy pojali tématicky. Plánovaná akce Free Hugs vypukla , určitě znáte z youtube. Nakreslili se transparenty a šlo se do centra. Ze začátku se s námi lidé celkem i chtěli objímat, akorát nás mrzelo, že jsme jim vždycky museli říct - nebylo to tak spontání, jako v jiných městech. Kolem 1h na nás lidé začali kašlat, sem tam nás poslali i do... Nakonec ani nálada nebyla, šlo se na polívku a do parku na houpačky, nálada zase stoupla a byla nová chuť něco podnikat. Nejlepší pocit byl při čekání na nádraží, šla kolem paní, celá nadšená mluvila o tom, jak tuto akci viděla na youtube, strašně se jí to líbilo hned se s námi začala objímat a za ní hned nějaký týpek se slovy : "můžu taky "?
Takové situace opravdu zahřejou u srdíčka a super na tom je, že i jedno objetí dokázalo mnoha lidem i nám vykouzlit úsměv na tváři. Nevím, kdy takovou akci budeme opakovat, ale rozhodně ne v našem městě, chce to nějaké velkoměsto - Prahu, Brno, Olomouc, kde je spousta turistů, většinou jsou z toho nejvíc odvaření :)

K večeru jsem dostala od P. májovou pusu pod rozkvětlou třešní, neuschnu :D a opékalo se. Konec týdne se nesl ve znamení psaní seminárky a shánění knížek, spoustu času jsem strávila v knihovně, nad wordem nebo čtením. Čas jsem si našla i na zábavu - v rámci výstav, které každý měsíc pořáda náš obecní dům, byla otevřena expozice o historii našeho města, kterou pořádají učitelé a studenti oboru archeologie na Slezské univerzitě. S kamarádkou jsme na výstavě strávili přes 2 hodiny :D, bylo to hrozně zajímavé. V sobotu jsme s P. šli k babičce na oběd a potom na menší výlet- cílem byl větrný mlýn (viz. obrázek) který stojí mezi dvěmi vesnicemi Nové dvory a Stará ves ( u Bílovce). Něco podobného jsem viděla poprvé v životě, mlýn je opravdu nádherný, před pár lety prošel rekonstrukcí akorát mlecí zařízení už nefunguje. Dokonce už vím kde se nachází další mlýn v našem okolí, mám v plánu se jet na něj podívat. Se scootrem je vše jednodušší, letos budou opravdu zajímavé prázdniny. Týden jsem zakončila s kamarádkou na víně, přijela domů z Prahy, kde studuje na Karlovce lékařství. Viděli jsme se snad po půl roce takže si umíte představit jak to vypadalo.

V pondělí nám začíná zápočtový týden pak zkouškové. Ve stagu ještě moc termínů vypsaných není, akorát na zkoušku ze staroslověnštiny jsem zapsaná na zbytek čekám. 2. června mě čekají příjmačky, měla bych se začít připravovat, musím to zvládnou za každou cenu ! začínám být ze všeho nervozní ....

Každopádně maturatům přeju pevné nervy a nám vysokoškolákům úspěšné složení všech zkoušek :)

Měj te se krásně

Jindřich Šimon Baar - Jan Cimbura

1. května 2012 v 0:32 | slečna Pé |  knihy
Pravděpodobně poprvé slyšíte o této knize ,nedivím se, nepatří ke klasickým, které se čtou jako povinná četba k maturitě. Je to asi díky rozsáhlosti, má více než 350 stran. Přesto si myslím, že stojí za přečtení.

Celý román je provázen lidovou slovesností- říkadly, písněmi a tradičními obřady. Vykresluje životní příběh jihočeského sedláka Jana Cimbury, který se stal uznávaným občanem Putimi. Baar postavu Cimbury značně herodizoval( vytvořil z něj bájnou postavu), Cimbura byl typický svou velkou silou (dokázal vytáhnout pár koní z bažin) obrovskými nohami a tím, že slyší hlasy uvnitř své hlavy( dnes by se dalo říct intuice). Mockrát jsem si připadala, jako v pohádce O nebojsovi (např. když si své dva malé synky posadil do velkých bot přehodil si je přes hůl je ukázat matce) co však Cimburu zlidšťuje je fakt, že jeho obrovská síla je impulsivní, objevuje se jen v případě nouze, Cimbura jí nevnímá.
Zajímavě je i vylíčena Cimburova láska ke zvířatům, hlavně ke koním v těchto částech je vypravěč často až personifikuje- ukazuje myšlenky a pocity zvířat. Mě osobně dojímal způsob jakým se Cimbura ke zvířatům choval, jako by to byli lidé. Jak hrozně truchlil, když ztratil milovaného koně a nacházel cestu k jeho potomku.
Další zvlášností je i vztah k dětem z mnoha děl se dovídáme, že na venkově v
19. stol si lidé děti pořídili, když nějaké zemřelo ani netruchlili, přišlo mi jako by k nim neměli žádný vztah jen čekali až vyroste a zapřáhli ho do práce. V románu je to jinak, Cimbura se ze svými dětmi mazlí, říká jim " broučínkové moji " a když mu jeden ze synů zemře pořád na něj vzpomíná. I vztah k jeho ženě je velmi tolerantní, dělá za ní těžkou práci a chová se k ní rovnocenně, což je taky něco co jsem v jiných knihách tohoto období nezaregistrovala. Líbil se mi závěr knihy, kde se Cimbura loučí ze světem, vnímá krajinu všemi smysly,vzpomína, loučí se ze svým polem, které mu přineslo celoživotní práci, s vesnici a rodinou, nakonec pokojně zemře.

No a když čtete o problémech a situacích, které obyvatele Putimi potkávají, říkate si, že je to jako u nás- zabývají se chováním národnostní menšiny (židů), novou hospodářskou situací (stavba železniční dráhy) a těžko se smiřují s novou politickou situací a vývojem. V doslovu na konci knihy jsem se pak ještě dověděla, že Jan Cimbura nebyl smyšlenou postavou,ale skutečně žil. Baar u něj nějakou dobu bydlel a na motivy vzpomínek sepsal tento román. Pak zabrouzdám na internetu a zjišťuju , že Putim opravdu leží v jihočeském kraji nachází se tam i dosud upravovaný hrob Jana Cimbury, Baarova strýce (Putimského faráře, který ty dva seznámil)a Cimburův statek s pamětní deskou.
Díky těmto faktům s románem o to víc sympatizuju. :)
Rozhodně nečekejte odpočinkovou prózu, jedná se spíše o biografický román se selským motivem.