změnit si život

1. února 2013 v 23:37 | slečna Pé
... aneb je čas dělat zásadní rozhodnutí, řešit strachy, psychické bloky a začít žít šťastně.

Když jsem koncem loňského roku psala, že se chci odstěhovat k příteli, bylo to jen přání. Teď jsem se rozhodla jednat. Při každé sebemenší hádce a problému v rodině, který nikdo neřeší, se utvrzuju v tom, že už chci bydlet jinde. Hodně mi v tom uvědomit si, co vlastně chci pomohla A. Měli jsme spolu na toto téma dlouhý rozhovor po skypu, to ona mi dala podněto všech těchto věcech uvažovat. Pak jsem se ještě bavila s přítelem a ten s tím taky souhlasil. Od té doby co se jeho starší bratr odstěhoval mi pořád nabízí "společné bydlení".
Bohužel to má několik háčků.
Musím své rozhodnutí oznámit doma, s matkou to řešit nehodlám, zbývá mi jen taťka. Nevím jakým způsobem mu to mám říct, aby byla vhodná chvíle, a jak argumentovat v případě, že bude mít řeči typu - ty se u nás máš špatně, co ti tu chybí? Mám strach. Jsem slaboch a zbabělec. Zařvat,když se mi něco nelíbí umím, ale jakmile dojde na vážné věci mám problém. Nezvládám takové situace,buď to se rozbrečím a nebo v tichosti odejdu. Chybí mi odvaha snad ji budu mít teď, když ji nejvíc potřebuju.
Pak musím požádat přítelovi rodiče jestli můžu u nich bydlet. Jeho mamka už několikrát naznačovala, že by to nebyl problém, jen je třeba zeptat se oficiálně. Dalším bodem moji akce stěhovaní budou peníze. Budu přispívat na domácnost. Je třeba si dát dohromady výdaje za měsíc, abych věděla zda mimo domov výjdu s penězi. Přece jen by bylo trapné vracet se po měsíci domu jako zpráskaný pes. Nepočítám s tím, že bych od našich dostala peníze. Pokud by mi je nabídli přijala bych je. Brigádu mám tak snad to zvládnu.
Dnes jsem si v práci představovala jaké to bude , bydlet u něj. Přemýšlela o tom ,jak si zařídíme pokoj. Kéž by všechno bylo tak jednoduché.


Dalším mým cílem je odstranit svůj strach z řízení. Řidičák už mám přes dva roky a abych se přiznala skoro nejezdím. Kdykoliv mi někdo řekne, že mám pro něj někam přijet hledám výmluvy. Celý můj strach vznik už v autoškole, měla jsem špatnou učitelku. I když mi spousta lidí, říká, že za jízdy si můžu sama, nemyslím si to. Vyzkoušela jsem si jezdit i s jinými učiteli a moje jízda byla naprosto v pohodě. Učitelka mě vždycky vystresovala a já začala zmatkovat. Jsem šílená zmatkářka. Mám to i doteď, jakmile začne někdo v autě klít, smát se mi nebo mou jízdu kritizovat znervozním, začnu stresovat a dělám chyby. Proto nejezdím, přece jen bych mohla svou jízdnou někomu ublížit.
Chci strach překonat a naučit se řídit. Vím, že je to jen o cviku a o tom chtít. Nenechám se do ničeho nutit, pokud budu mít chuť a náladu, za volant sednu. Děda navíc zdědil auto, která mám k dispozici já a sestřenka takže mám i čím jezdit a nemusím se bát, že bych dotyčnému majiteli zničila spojku nebo auto odřela :D

Chtěla bych se zlepšovat, třeba v angličtině. Od konce loňskéh zimního semestru jsem angličtinu prakticky ani neměla. Nepočítám tu naší anglinu, kde výuka probíhá stylem přineste si vyplněný handout do výuky. Vůbec nevím, jestli ještě ovládám gramatiku a o konverzaci ani nemluvím :D Mám pocit, že v této oblasti mi mozek zakrněl úplně. Už druhým rokem uvažuju o kurzu angličtiny a už druhým rokem jsem se úspěšně nepřihlásila. Problémem nejsou peníze, ale moje lenost :D. Není to jen o angličtině, ale celkově bych ráda věděla v čem jsem dobrá. Potřebuju zjistit svoje možnosti. Nechci po třech letech vylézt ze školy a zjistit, že vlastně nic neumím, neznám a o nic se nezajímám.


Těch věcí, které bych chtěla změnit je více. Uvědomila jsem si, že je třeba žít a ne jen živořit. Škola, brigády, internet ani čtení knih mi nezajistí šťastný a pohodový život. Nikdy mi nepřišlo, že se na mě stres a starosti projevují, až po tom co mi začli padat vlasy. Je to tak 14 dní co jsem začala chodit po doktorech, do bylinkářství. Tito odbornící se mě ptají, jestli jsem měla někdy nedávno stresové období, zda je doma vše v pořádku, jestli dobře spím a jestli mi není špatně (nenamalovaná jsem bledá jako stěna). Dávají důraz na to, že je třeba se stresem a psychickou něco dělat .Pro to si myslím, že je třeba abych život změnila od základů.Odešla ze stresového prostředí a překonávala překážky. Musím ze sebe udělat silného a vyrovnaného člověka. Musím zvládat řešit i problémy a krizové situace a ne jen si stěžovat a brečet.
Přeju si ať mám na to vše dost síly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gooverka Gooverka | Web | 2. února 2013 v 11:06 | Reagovat

Moc hezký článek. Je důležité uvědomit si své cíle, ale hlavně pro ně začít něco dělat. S tím stěhováním ti přeju moc štěstí a budu držet pěsti aby se to povedlo. Nemusíš se přece bát, to oznámit rodičům, máš vedle sebe přítele, a když bude nějaká hdka, on tě určitě dokáže uklidnit. Strach z řízení? Jako bych četla článek, který bych napsala asi tak zhruba před rokem. Měla jsem hodně špatného učitele, nenaučil mě ani parkovat nebo couvat, to všechno jsem se pak učila až v provozu. Teď už se nebojím a řízení miluju, jenže rodiče se bojí víc než já, tak mi auto moc nepůjčují, i když se zatím nikdy nic nestalo. Angličtinu chceme umět dobře snad všichni :)

2 Brabikate Brabikate | Web | 2. února 2013 v 16:32 | Reagovat

Držím ti palce, ať nepolevíš a opravdu si za tím vším jdeš. K tomu bydlení mně napadlo tohle: http://media-cache-ec7.pinterest.com/550/fd/88/a8/fd88a8638428207c0a3b06db80f7286b.jpg :-)
Lidský život je příliš krátký na to, abychom jakýkoli jeho úsek pouze "přežívali"...

3 Brabikate Brabikate | Web | 2. února 2013 v 16:33 | Reagovat

Aj, tak můj předchozí komentář byl kvůli vloženému odkazu označen za spam. :D Tak ho prosím zveřejni. :D

4 any any | Web | 3. února 2013 v 10:28 | Reagovat

držím palce :) .. at ti vše vyjde jak si přeješ :) .. hlavně to bydlení :) .. ostatní přijde časem samo :) .. ale jak říkám, musíš si najít nějakou činnost, kde se uvolníš, odreaguješ a tím načerpáš nové síly do dalšího "boje"

5 PISTÁCIE PISTÁCIE | Web | 3. února 2013 v 13:53 | Reagovat

nejdůležitější je si uvědomit, co vlastně chceš a pak za tím trvrdě jít, a ty jsi si to uvědomila, utřídila jsi si to v hlavě a víš, jaké cíle ted mas a co chces dosahnout a ja věřim, že se ti to povede:) podle mě je to super napad jit k pritelovi, jak rikas, trebas se po mesici vratis, ale treba ne, a je škoda to nezkusit, pak budes jen litovat, že jsi do toho nesla a nezkusila to, ja myslim, ze vam to klapne a vydrzite tam bydlet, a po case si treba nejdete uplne neco sveho:)))))
moc ti to preju at to vše klapne...
s řizenim bych ti radila jen jedno, jezdi jezdi jezdi, dokud nebudes pravidelne jezdit, strachu se nezbavis nikdy, nic ti nenahradi rizeni ani te nezbavi strachu, dokud si za volant nesedneš, a nebudes jezdit... vim, ze je to tezke, sama jsem mela obdobi, kdy jsem skoro nejezdila a pak sem se bala, ale prekonala jsem to, snazim se jezdit, kdykoliv to jde. :) a nemam strach z jezdeni, ted uz je jediny muj problem parkovaní a couvani, ze ktereho mam obcas fobii, ale pracuju na tom, a chci v tom byt lepsi. :) verzim, ze tento strach prekonas, ale ne dokud nesednes za volant :) takze s chuti do toho ;))

6 ClassyWhore ClassyWhore | Web | 3. února 2013 v 16:47 | Reagovat

Trošku mi připomínáš sebe, s tím řešením důležitých situací, ale moc a moc se mi líbí tvoje úvaha nad tím stěhování, hodně lidí se do takové věci vrhne "po hlavě" a kolikrát to není ono, tak ať Ti to výjde! :-)Řidičák se taky chystám dělat, tak držím pěsti, zezačátku to bude asi těžké, ale chce to, aby tvoje okolí s tím bylo seznámeno ;)Taky ti, jako ostatní přeju, at výje vše, co bys ráda..přecijen štěstí je základ :)

7 alfalfa alfalfa | Web | 3. února 2013 v 21:08 | Reagovat

Krásny a pravdivý článok. Treba zobrať život do vlastných rúk. Ja ti prajem silu, aby si všetko zvládla a aby sa ti splnilo všetko, čo si želáš a o čom snívaš. Budem ti držať palce! ;-)

8 Idealist. Idealist. | Web | 9. února 2013 v 21:04 | Reagovat

Jako, hmm, když si psala o tom bydlení u přítele, tak mi to přišlo jako super nápad, proč né?. Ale jakmile si tam zakomponovala, že tam žijí i jeho rodiče,tak to už mi přijde trošku divnéxD. Kdyby měl svůj vlastní byt, a vy byste tam bydleli spolu,tak je to o něčem jiném, ale takhle?? I s jeho rodiči? Přijde mi to prostě divné, a nemyslím si,že by to vašemu vztahu prospělo, spíš si myslím opak, bouhužel:/.

9 Alciellë Alciellë | Web | 12. února 2013 v 20:58 | Reagovat

Držím palce, ať se daří! ;)  Ten strach s řízením znám.. Já ho mám pořád, teď jsem delší dobu - přes rok, dva - neřídila.. A rodiče to nějak netrápilo, že nejezdím, mají přece bratra, nové auto napsali na něj, tak bude řídit on... Vůbec je nezajímá, že chci jezdit, ale ve městě se prostě bojím, zvlášt jak jsem to pozapomněla, apod. Ke všemu jsem dost velká trémistka a zmatkářka.. Stačí hádka, nebo něco špatně a hned znervozním a vše dělám špatně - ať už u řízení, zkoušek.. Teď se momentálně snažím najít sebe samotnou, protože nemám žádné cíle, nevím, co chci.. a odřízla jsem od sebe skoro i přátelé, protože jim pomalu nevěřím - zjistila jsem, že mi buď lžou, nebo jsem jim ukradená. Teď jsi mě tou změnou ale nakopla k tomu začít se sebou něco dělat. Děkuji :))).

10 Alciellë Alciellë | Web | 12. února 2013 v 22:30 | Reagovat

Přesně jak jsi mi teď napsala, tak to taky vnímám a cítím.. a jsem na tom věkově podobně.. =D o rok míň mám..

11 Bareta Bareta | Web | 17. února 2013 v 17:02 | Reagovat

Já bych nikdy nechtěla bydlet s přítelem a jeho rodiči, ani s přítelem a svými rodiči. Vidím, jakou nedobrotu to dělá, protože žijeme s babičkou. Navíc bych si vůbec nepřipadala, že jsem se osamostatnila.
Odborníci radí striktně si vymezit hranice a pravomoci v domácnosti, jinak budou vznikat konflikty, což může mít negativní vliv i na váš vztah. Nejlepší je samozřejmě mít v domě dvě oddělené domácnosti, oddělené vchody apod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.