Září 2013

přečtené knihy - prázdniny 2013

29. září 2013 v 15:01 | slečna Pé |  knihy
Týden školy mám za sebou. Nejhektičtější je a bude pondělí, za dva dny strávené ve škola máme rozdaných 5 referátu. Spousta z vás na tom není určitě o moc líp. Do diáře si mimo úkoly hojně píšu kdy co odpadá ( každou chvíli něco) a adepty na strašáky tohoto semestru už taky mám.
O škole napíšu jindy teď ke knihám ...
Původně jsem měla v plánu tento typ článku zveřejňovat každý měsíc, pak mi došlo, že nestíhám přečíst víc jak dvě knihy za měsíc. Tento semest toho budu muset přečíst dost - 30 knih česká literatura + další knihy světovka. Takže si troufám napsat, že každý měsíc článek o přečtených knihách můžete očekávat.
Na prázdniny si vždy vybírám knihy, které jsem si chtěla dlouho přečíst, jde hlavně o odpočinkovou četbu. :) Tady je můj seznam:

1. Jaroslav Havlíček - Petrolejové lampy
Pro mě velké zklamání, od knížky jsem čekala trochu víc. Pátrala jsem po tom proč se kniha jmenuje Petrolejové lampy a stále to nechápu. I přesto psychika postav je užasně popsaná, obdivovala jsem Štěpánku, její vytrvalost a sílu. Knihu řadím mezi ty, které si chci přečíst znovu s odstupem času.


Corinne Hoffman- Bílá Masajka

18. září 2013 v 22:43 | slečna Pé |  knihy
Kniha, která mi naprosto vyrazila dech. Dostala jsem ji před dvěma lety k narozeninám, jako celou sérii Příběhů Bílé Masajky. Teprve o prázdninách jsem se k ní dostala.

Příběh mi byl sympatický ještě dříve, než jsem se do něj začetla. Mám ráda knihy napsané podle skutečné události. Děj se odehrává koncem 80. let minulého století v Keňi. Mladá , sebevědomá švýcarská turistka Corinne, která je v Keňi na dovolené s přítelem se zamiluje do Masajského válečníka. Je rozhodnuta opustit svůj dosavadní život a žít v Africe.
Z počátku mě vyděsil autorčin jednoduchý styl psaní, měla jsem pocit, že čtu červenou knihovnu. O svém Masajovi píše jako o " miláčkovi " a její plány jsou kolikrát opravdu naivní. Místy jsem si říkala, že snad čtu deníček třináctileté puberťačky. Problém mi dělali i afrických výrazy, které sice byly napsány kurzívou, ale chyběly k nim vysvětlivky. Výrazy jako maňata ( masajské obydlí), ugali ( typický keňský pokrm) nebo kanga ( tradiční ženský oděv ve východní Africe) jsem si musela vygooglit, abych pochopila.
Po čase jsem si na styl psaní a vyjadřování zvykla a do děje se nechala vtáhnout. I přesto, že Corinne není kdovíjakou spisovatelkou knihu napsala opravdu poutavě. Popisuje reálný a drsný život v Africe, její tradice, rituály i denní rutinu masajského kmene. Na pár stránkach jsem se například dozvěděla, že masajští válečníci nesmějí jíst v přítomnosti masajských žen nebo, že masajské holčičky se s určitým věkem odvádějí od matek do chýše babiček, kterým slouží a vyrůstaji s nimi atd. Šokující pro mě bylo i stravovaní, způsob bydlení, hygieny apod.. Upřímně Corinne obdivuju, že něco takového zvládla ( i když jsem si občas klepala na hlavu, jestli ta holka má zdravý rozum :D). Láska mezi Masajem a Evropankou mi přišla nepochopitelná. Nechápala jsem jak někdo může opustit svůj život ve vyspělé,kultivované zemi a odstěhovat se do pralesa. Možná, kdyby mě něco podobného potkalo, pochopila bych ...

Knihu doporučuju, je to oddechové ač trochu naivní čtení, které zanechává pocit obdivu.
Jsem zvědavá na vaše názory :)

Paris - fotočlánek

11. září 2013 v 0:57 | slečna Pé |  fotočlánky
Dneska jsem si udělala radost - novou kabelkou do školy a gumáčky z Lidlu, strašně dlouho po nějakých toužím a konečně je mám :). Největší radost mám však z Kindla, rok jsem o něm uvažovala . Po roce jsem se rozhodla, že do něj investuju. Hodně čtu ( teď k jedné zkoušce budu muset načíst 30 knih) a navíc spousta knih teď přes školu není k sehnání, hlavně těch z klasické literatury. Už se těším až si nějakou knihu z Kindlíka přečtu :). Jinak včera jsem zápasila se stagem, rok od roku je rozvrh čím dál horší ... Nejsem spokojena, na předměty o které mám zájem nemůžu chodit.
No teď k fotočlánku. Slibuju, že je to poslední článek o Paříži. Jen malá ochutnávka toho, co jsem nafotila ( 600 fotek to by jste se zbláznili :D). Ať máte představu jak památky vypadají, protože většině názvy z minulého článku neřekly nic. Fotek je i tak dost, vybrala jsem jen ty nejpovedenější a nejzajímavější.


Panthéon, první místo, které jsme v Paříži viděli. Bylo 7 hodin ráno, nikde ani noha, právě vycházelo slunce. :)


Lucemburský palác a zahrady - dnes sídlo Senátu. Tam bych dokázala trávit celý den, sedla bych si do stínu s knížku a relaxovala. Zahrada je nádherná, uprostřed obrovská fontána, upravované chodníky, ideální místo pro ranní běh.

Paris - část 2.

8. září 2013 v 22:22 | slečna Pé |  zápisník
Tak jsem tady s pokračováním o dovolené, kterou jsme strávili v Paříži- romantickém městě na Seině :)

V pátek, třetí den našeho poznávácí zájedu jsme měli v plánu zámek Versailles, který si jako malý lovecký zámeček nechal vystavět Ludvík XIII.. Postupně ho další francoužští králové rozšiřovali až do dnešní podobny a neníi to fakt zámeček, ale pořádný zámek. Na fotku se mi celý nevešel, francouzi jsou maximalisti! Zlatá vstupní brána, střechy, lustry a stropy jsou jedním z xxx důkazů, že Francie byla kdysi opravdu bohatou zemí. V zámku jsme stačili projít jen Velký okruh, kvůli času jsme raději zamířili do nádherných rozlehlých zahrad. Ta největší fontána, která je myslím k vidění i v Angelice bohužel byla zrovna v rekonstrukci. Jinak zahrady naplnily mé očekavání. Cestou z Versailles do centra Paříže, jsme projeli čtvrtí La Défense, bohužel jsme ji viděli jen z autobusu. Průvodkyně nám tvrdila, že ve čtvrti nemůžou zastavovat autobusy.
Další zastávkou byl velký Vítězný oblouk (píšu velký, protože hned za Louvrem je malý ), podívali jsme se i na střechu odkud byl úžasný výhled na celou Paříž, dokonce lepší než z Eiffelovky.Ten den jsme měli v porovnání s tím předtím oddechový. Prošli jsme si nejznámnějším bulvárem Champ Élyseés, je obrovský,všude jsou drahé luxusní obchody a je dlouhý kolem 3 km, takže pořádná procházka! Ten den jsme si s klidným svědomím mohli říct, že jsme z těch nejnavštěvovanějších památek viděli opravdu všechny, jediné co nám chybělo byla projížďka po Seině, kterou jsme absolvovali ještě ten den k večeru.


Poslední den našeho pobytu jsme měli volný program. S našimi kamarády jsme si naplánovali muzeum Orsay, nakonec jsem byla v muzeu s nimi jen já. P. před muzeem totiž zjistil, že nechal v autobuse peněženku s veškerými doklady i penězi. Jako jediný z nás poznal pařížské metro :D, chudák musel přes půl města k hale, kde parkují autobusy. Takže mi zážitky z muzea on z cestování metrem po Paříži. Kdybych měla srovnat muzeum Louvre a Orsay, v Orsay se mi líbilo víc. Toto muzeum vystavuje převážně impresionistické a expresionistické (fuj to jsou slova) obrazy, které jsou moc zajímavé. Z těch xxx jmén malířu jsem si zapamatovala jen známeho Vincenta van Gogha, Sisleyho a překvapil, mě obraz Whislerovy matky, on vážně existuje !! :D
Když se P. vrátil ze svého "výletu" vydali jsme se hledat do Louvru Mona Lisu, ten obraz je tak malý. V Louvru jsme strávili nakonec jen třičtvrtě hodiny, protože jsme nechtěli ztrácet čas, jestli pojedeme ještě někdy do Paříže, projdeme si ho pořádně. Po Louvru jsme měli v plánu věž Notre damu, nakonec jsme se na ní vykašlali, ptž fronty na ni byly nekonečné. Nakoupili jsme bagety na cestu a dárečky. Později jsme se sešli s našimi kamarády z Kroměříže a zašli si na společnou večeři do restaurace. :)
Poprvé v životě jsem jedla šneky. Původně nebyli vůbec v plánu,ale vyzkoušet se má vše. Nebyli vůbec špatní. Jako hlavní jídlo jsem měla lososa s ratatouille,které chutnalo jak studené lečo :/.

Paříž se jednoduše vydařila, byla to moje nejkrásnější dovolená a určitě se do ní vrátím. Pokud se chcete do Paříže podívat nevahejte a jeďte! Do 26 let mají studenti vstupy zdarma, my platili jen za Eiffelovku a projížďku po Seině.

Slibuju, že co nejdřívem udělám fotočlánek :)

Paris - část 1.

4. září 2013 v 19:49 | slečna Pé |  zápisník
Zdravím všechny :). Už je to pár dnů co jsem se nadšená vrátila z Paříže. Hned ze začátku musím napsat, že počasí nám vyšlo na jedničku s hvězdičkou ( i když nás každý strašil) a lidé na zájezdu byli příjemní. Čekali jsme zájezd starších lidí a nakonec s námi jeli samí mladí lidé. Hned druhý den jsme se skamarádili s párem z Kroměříže, holčina uměla perfektně francouzky, po památkách jsme chodili společně.
No vezmu to popořádu.