knihy

Jak jsem se stala knihoběžníkem

28. srpna 2014 v 11:56 | slečna Pé
Posledních pár týdnu je pro mě dost hektických. Lítám z práce do práce, domů se vracím unavená a na nic už nezbývá čas. Začala jsem se docela i zanedbávat ve stravování a sportu. Fitko kvůli práci nestíhám a na běhání poslední dobou nebylo počasí. :/( včera jsem to napravila a dnes jdu zase. Je načase se dostat zpátky do starých kolejí) Do pracovního shonu se mi připletla poslední zkouška z lexikologie. Pro mě bylo šílené přepnout z modu " nic nemusím mám prázdniny" do učícího. Snad poprvé za studium jsem měla fakt chuť se na učení totálně vykašlat a zkoušku si nechat na další rok ( což teda není můj styl). Nakonec jsem zkoušku udělala a tím i uzavřela druhý rok studia! Důvod k oslavě byl a ne jeden. Ten den jsem navíc měla narozeniny, takže mi všichni gratulovali. V neděli jsem pořádala oslavu pro rodinu.Den předtím pečení, uklízení celého bytu, až mi šla hlava kolem.
Od soboty mi konečně začíná 9 dní úplného volna! Jedeme na Bouzov, festival Hrady si užijeme v celé parádě a 3. odjížním do Londýna ! Nemůžu se dočkat :)

Teď k článku, opět je knižní ( jsem fakt otravná :D). Pokud patříte mezi milovníky knih a máte rádi i trochu dobrodružství KNIHOBĚŽNÍK je pro vás to pravé ořechové.

po stopách žítkovského bohování

6. srpna 2014 v 13:02 | slečna Pé
Kniha Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové se mi do ruky dostala minulý rok, kamarádka mi ji dala k narozeninám. Tenkrát Tučková objížděla knihovny se svým autorským čtením. O knize jsem slyšela na každém rohu, na internetu jsem četla recenze, články, rozhovory, které svěčili o tom, že Bohyně nejsou jen tak obyčejnou knihou.

čtení na prázdniny

31. července 2014 v 12:45 | slečna Pé
Jako správný knihomol nedávám knihám prázdniny ani o prázdninách. Jen s tím rozdílem, že KONEČNĚ můžu číst oddychovou četbu na kterou se těším celý semestr. Už druhý rok se musím pročíst seznamy knih ke zkouškách, jde především o klasiku. Už druhým rokem se nemůžu dočkat až nastane ta chvíle, kdy otevřu některý ze svých pokladů z knihovničky nebo si zajdu jen tak něco půjčit do knihovny.

přečtené knihy leden- únor 2014

17. března 2014 v 20:14 | slečna Pé
Jsou dvě věci, které mi v poslední době udělali velkou radost - zkouška z morfologie, která mě stála spoustu přemáhání a stresu hned začátkem letního semestru a řízení. Konečně jsem se odvážila a jezdím sama, sice zatím jen po městě, ale i tak. Připadám si hrozně nezávislá a samostatná. :) Miluju ten pocit a začínám milovat i řízení, jen s parkováním mi to ještě moc nejde, takže občas vozím přítele sebou jako parkovací senzor. :D
Původně jsem chtěla napsat dříve, článek mám rozepsaný od minulého týdne, ale ne a ne se dokopat k jeho dokončení. Nejvíc mě zaměstnává škola v které jsem ob týden každý den, nejúmornější jsou pondělky, středy s lexikologii a čtvrtky se syntaxí. Pak je tady kvantum četby ke zkouškám, do hodin a k referátům. Do toho se přidá krásné počasí jako bylo minulý týden, nějaká ta oslava, návštěva a já nevím kde dřív skočit...

oblíbené knihy

13. února 2014 v 22:14 | slečna Pé
Jako každý milovnice knih i já jsem si za tu dobu co čtu některé knihy oblíbila. Říkala jsem si, že by vůbec nestálo za škodu zapátrat v paměti a sepsat seznam mých oblíbených knih, které mi něco dali, ke kterým se ráda vracím nebo když procházím regály knihovny vzpomínám na ně. :)

Začnu od dětství, v té době mi knížky kupovala hlavně mamka. Pamatuju si, že mou oblíbenou pohádkovou knihou bylo Říkání o víle Amálce od Václava Čtvrtka a Honzíkova cesta od Bohumila Říhy, tu miluju dodnes. Jako malá jsem si ji četla vždycky když jsem byla nemocná. Je to prostě srdcovka. :). Mezi oblíbené bych zařadila i Děti s Bullerbynu od Astrid Lindgrenové, k té se můžu taky vracet, miluju ilustrace Heleny Zmatlíkové.


V dospívání jsem hodně četla dobrodružné knihy, detektivní příběhy a samozdřejmě i dívčí romány. V této době mě výběrem knih hodně ovlivnila kamarádka od naproti, spoustu knih mi půjčovala. Bylo to i období, kdy jsem dokázala být v knihovně i několikrát do týdne. Šíleně jsem si oblíbila série detektivních příběhů od Edit Blytonové Tajnou sedmu a Správnou pětku, s kamarádkou jsme se předháněli v počtu přečtených knih... Další mou oblíbenou autorkou té doby se stala Meg Cabotová především díky Princezniným deníkům a Mediátorům. Myslím, že tuto autorku četla snad každá holka. Cabotová píše i v současnosti romány pro ženy, časem si snad nějaký přečtu.

přečtené knihy řijen- listopad 2013

2. prosince 2013 v 20:12 | slečna Pé
Je tady další článek s mou četbou. Říjen a začátek listopadu byl trošku volnější co se týkalo školy, takže jsem se snažila číst co nejvíc, bohužel jsem čtení musela odsunout na druhou kolej ( nebo spíš poslední). Píšu teď jeden referát za druhým, takže nezbývá čas na čtení. Už se těším až si o Vánocích oddechnu a odpočinu. Snad si ve všem tom zápočtovém shonu najdu čas a napíšu další článek. :)

1. Vladislav Vančura- Markéta Lazarová
Má první kniha od Vančury. Chystám se ještě na Utěk do Budína. Zpočátku mi dělal problém Vančurův styl psaní na který jsem si postupně zvykla. Samozdřejmě je to jedna z těch náročnějších knih u které se musí člověk na 100% soustředit. Děj se odehrává ve středověku, tedy v nelítostném čase. Příběh dvou znepřátelených loupežnických rodů, vrchnosti a láska mezi loupežníkem a nevinnou dívkou. Nemůžu říct, že by to byl vyloženě můj šálek čaje, ale znovu ji už nevyhledám. Pro ty co vyhledávají knihy podobného typu a hlavně si libují ve Vančurově honosné češtině- doporučuju. Před zkouškou se chci podívat na filmovou adaptaci z roku 1967 pod Františka Vlačila,která je prý hodně povedená.



2. Karel Čapek - Matka
Čapkovo protiválečné drama. Podnět k sepsání hry dostal Čapek od své ženy. Hra mě oslovila jako snad žádná.Příběh matky, která nadevše miluje své syny, jsou pro ni celý její život a smysl. Je zajímavé sledovat jak se na otázku hrdinství a vlastěnectví dívají ženy a muži. Jako ženská jsem chápala matku a její názory. Myslím, že v dramatu si každý najde to své, každý přece ztratil svého blízkého. Čapka jsem si oblíbila, určitě to není poslední kniha, kterou od něj čtu.





3. Edgar Allan Poe- Jáma a kyvadlo a jiné povídky
O Poevi jsem už slyšela ledasco, ale nikdy mě nenapadlo, že by mě jeho povídka dokazala vyděsit za bíleho dne ! :D Ten člověk byl vážně psychopat. Přiznám se, že jsem nečetla všechny povídky jen některé, ale můžu doporučit povídku Berenice, která končí opravdu nečekaně a povídku Maska červené smrti, kde si Poe hraje s barvami a symboly ostatně jako ve většině povídek. Zajímavá je i jeho esej filozofie básnické sklady, kde vysvětluje ( a všichni mu to žerou) jak promyšleně tvořil báseň Havran. Myslím, že až zase dostanu chuť na něco s hororovými prvky ke knize se vrátím.






4. Jaroslav Kvapil- Princezna Pampeliška
Pohádkové symbolistické drama, které se hralo v Národním divadle někdy je uveden i název Pohádka o princezně Pampelišce. Kvapil hru předělal i na představení pro děti. Hra ve své době měla velkou oblibu. Je to jedno z mála Modernistických dramat, které lze ještě vidět na divadle (říkal přednášející). Hra je o hledání svobody a lidském štěstí. Je to opravdu kratičká knížečka takže za hodinku až dvě jsem ji měla přečtenou.

přečtené knihy - září 2013

25. října 2013 v 0:08 | slečna Pé
Podzim je v plném proudu, užívám si ho a bojuju s nachlazením. Konečně jsem si našla čas udělat blogu podzimní kabátek. Jak se vám líbí?
Mé povinné čtení pokulhává, takže přidávám jen 5 knih ...(ostuda) vypadá to, že další článek budu muset spojit říjen s listopadem. Více než knižním životem teď žiju tím společenským. I přesto si najdu nějakou tu chvilku, abych si v posteli otevřela knihu a u svíčky s pořádným hrnkem čaje v ruce se začetla - ta nejlepší věc na podzimu :)

1. Josef Urban- 7 dní hříchu
Knihu mám doma od minulých Vánoc, těšila jsem se na ní stejně jako na film, který jsem shledla hned po přečtení. Od Urbana jsem přečetla Habermannův mlýn, takže moje druhá kniha od tohoto autora. Opět se zabývá problématikou vztahu mezi Němci a Čechy v pohraničních oblastech na konci 2. světové války. Téma mi je blízké, zajímá mě avšak knihu považuju za slabší Urbanův počin, ačkoliv tématika je více než zajímavá.





2. Miluj mě víc
Opět s edice česká povídka tentokrát na téma vztah dvou lidí s velkým věkovým rozdílem. Dle mého názoru trošku slabší povídková série. Pokud na knihu narazíte doporučuju přečíst povídku od Lenky Procházkové, opravdu mě pobavila. :)







3. Jana Šrámková. Hruškadóttir
Tuto knihu jsem sina doporučení Goov přečetla a nelituju. Krátká a čtivá. Šrámková za ní dostala cenu Jiřího Ortena. Děj je plný nostalgie, vzpomínání, hledání smyslu života a mezilidských vztahů, všechny tyto faktory nutí přemýšlet. Mám v plánu si přečíst i další autorčinu knihu Zázemí a toužím si obě tyto knihy koupit.







4. Vladimír Körner- Krev zmizelého
Körner patří mezi úspěšné filmové dramaturgy a scénaristy. Jeho knihy se točí kolem problematiky válek a osudů lidí v Sudetech . Krev zmizelého je napsaná formou dramatu, během čtení jsem si vybavovala jednotlivé scény z filmu, kde hraje např. Vilma Cibulková nebo Vladimír Dlouhý.







5. Voltair- Candide
Parodie a kritika společnosti. Tuto knihu není lehké hodnotit, Voltairovi myšlenky jsou skvělé ale zasazené do příběhů, který působí jako špatný vtip. Podle mě Voltaire, něco takového nemohl napsat ve střízlivém stavu i když knihu lze hodnotit i tak, že telenovelním příběhem, erotickými narážkami, obsurdními situacemi a jednoduchých jazykem chtěl své myšlenky zpřístupnit lidovému čtenáři. Každý si knihu vyloží podle svého .

přečtené knihy - prázdniny 2013

29. září 2013 v 15:01 | slečna Pé
Týden školy mám za sebou. Nejhektičtější je a bude pondělí, za dva dny strávené ve škola máme rozdaných 5 referátu. Spousta z vás na tom není určitě o moc líp. Do diáře si mimo úkoly hojně píšu kdy co odpadá ( každou chvíli něco) a adepty na strašáky tohoto semestru už taky mám.
O škole napíšu jindy teď ke knihám ...
Původně jsem měla v plánu tento typ článku zveřejňovat každý měsíc, pak mi došlo, že nestíhám přečíst víc jak dvě knihy za měsíc. Tento semest toho budu muset přečíst dost - 30 knih česká literatura + další knihy světovka. Takže si troufám napsat, že každý měsíc článek o přečtených knihách můžete očekávat.
Na prázdniny si vždy vybírám knihy, které jsem si chtěla dlouho přečíst, jde hlavně o odpočinkovou četbu. :) Tady je můj seznam:

1. Jaroslav Havlíček - Petrolejové lampy
Pro mě velké zklamání, od knížky jsem čekala trochu víc. Pátrala jsem po tom proč se kniha jmenuje Petrolejové lampy a stále to nechápu. I přesto psychika postav je užasně popsaná, obdivovala jsem Štěpánku, její vytrvalost a sílu. Knihu řadím mezi ty, které si chci přečíst znovu s odstupem času.

Corinne Hoffman- Bílá Masajka

18. září 2013 v 22:43 | slečna Pé
Kniha, která mi naprosto vyrazila dech. Dostala jsem ji před dvěma lety k narozeninám, jako celou sérii Příběhů Bílé Masajky. Teprve o prázdninách jsem se k ní dostala.

Příběh mi byl sympatický ještě dříve, než jsem se do něj začetla. Mám ráda knihy napsané podle skutečné události. Děj se odehrává koncem 80. let minulého století v Keňi. Mladá , sebevědomá švýcarská turistka Corinne, která je v Keňi na dovolené s přítelem se zamiluje do Masajského válečníka. Je rozhodnuta opustit svůj dosavadní život a žít v Africe.
Z počátku mě vyděsil autorčin jednoduchý styl psaní, měla jsem pocit, že čtu červenou knihovnu. O svém Masajovi píše jako o " miláčkovi " a její plány jsou kolikrát opravdu naivní. Místy jsem si říkala, že snad čtu deníček třináctileté puberťačky. Problém mi dělali i afrických výrazy, které sice byly napsány kurzívou, ale chyběly k nim vysvětlivky. Výrazy jako maňata ( masajské obydlí), ugali ( typický keňský pokrm) nebo kanga ( tradiční ženský oděv ve východní Africe) jsem si musela vygooglit, abych pochopila.
Po čase jsem si na styl psaní a vyjadřování zvykla a do děje se nechala vtáhnout. I přesto, že Corinne není kdovíjakou spisovatelkou knihu napsala opravdu poutavě. Popisuje reálný a drsný život v Africe, její tradice, rituály i denní rutinu masajského kmene. Na pár stránkach jsem se například dozvěděla, že masajští válečníci nesmějí jíst v přítomnosti masajských žen nebo, že masajské holčičky se s určitým věkem odvádějí od matek do chýše babiček, kterým slouží a vyrůstaji s nimi atd. Šokující pro mě bylo i stravovaní, způsob bydlení, hygieny apod.. Upřímně Corinne obdivuju, že něco takového zvládla ( i když jsem si občas klepala na hlavu, jestli ta holka má zdravý rozum :D). Láska mezi Masajem a Evropankou mi přišla nepochopitelná. Nechápala jsem jak někdo může opustit svůj život ve vyspělé,kultivované zemi a odstěhovat se do pralesa. Možná, kdyby mě něco podobného potkalo, pochopila bych ...

Knihu doporučuju, je to oddechové ač trochu naivní čtení, které zanechává pocit obdivu.
Jsem zvědavá na vaše názory :)

Milan Kundera- Žert

5. února 2013 v 20:09 | slečna Pé
O Kunderovi jsem poprvé slyšela na loňském cvičení z české literatury.
Knížku jsme si tenkrát rozebrali a diskutovali nad Kunderovým odmítavým postojem nechat svá francouzská díla přeložit do českého jazyka (byla přeložena do několika jazyků jen ne do češtiny). Shodli jsme se, že po emigraci na Česko zanevřel, a dosud je zklamán tím co se dělo za komunistického režimu.

Děj se odehrává v 60. a 70. letech minulého století. Je zvláštní svou kompozicí.
Skládá se ze 7 dílů, ty jsou pojmenovány podle postav románu - Ludvík, Helena, Jaroslav, Kostka. Román má několik dějových rovin, které se proplétají stejně tak, jako postavy.Na konci knihy se střetnou. Postavy se navzájem znají. Všimla jsem si, že je spojuje stranické minulost a láska k tradicím a folklóru. Na folklór je dáván důraz hlavně v kapitole Jaroslav. Zřetelné jsou i autobiografické prvky, autor se prostřednicvím knihy patrně vyrovnává se svou stranickou minulostí stejně jako Ludvík. Ten byl ze strany vyhozen kvůli mladické nerozvážnosti, vyhodili ho i ze školy. Nastupuje na vojnu mezi politicky nevyhovují osoby a po letech se vrací do rodného města za účelem msty. Kniha je psána ich-formou, díky které jsem měla pocit jakobych četla v osobním deníku postav. Autor otevřeně popisuje životní situace obyčejných lidí, kteří ztratili iluze o životě, žijí na pokraji společnosti nebo ve stereotypu.
Moc se mi líbila pasáž z vojenského prostředí a taky setkání Ludvíka a Lucie, které bohužel dobře nekončí. Právě příběh Lucie mi v knize chyběl. Strašně mě zajímaly její pocity v dobře kdy prožívala vztah s Ludvíkem a taky vyprávění o její smutné minulosti, kterou v knize přiblížil Kostka. Kniha je zajímavým pohledem na smutnou domu komunistické éry, končí otevřeně bez rozuzlení čímž dává celému příběhu větší hloubku.
 
 

Reklama